2.Raphael a Amy a jak to bylo dál
2.Raphael a Amy a jak to bylo dál
Ze tmy se vynořila postava v kápi.
Raphael se už hotovil k útoku v domnění že je to ten kdo je pronásledoval,když tu ten neznámý kápi sundal a z ní se vykoukla Siegfriedova tvář.
,,Siegfriede!???"Podivil se Raphael a rapír zase stáhl.
,,Ano jsem to já, a teď už pojďte za mnou,není tu bezpečno a zřejmě toho spoustu nevíte."Nakázal Siegfried a pomohl Raphaelovi se zavazadlem.Amy tiše kráčela před nimi.
Raphael poté odpoutal koně od kočáru a kočár odtlačil spolu se Siegfriedem do vedlejší ulice,kde ho nechali napospas žebrákům.Když se oba koně rozutekli a stopy po Raphaelově přítomnosti tak byly zahlazeny,rytíř Raphaela s dcerou dovedl až do svého úkrytu v pod úrovni města.Byla to taková podzemní dvojmístnost,která dříve sloužila zřejmě jako sklep.Bylo tam jen dvě okénka a dvířka.V jedné místnosti byla stará skříň,pohovka a spousta místa a v druhé místnosti koryto s přívodem vody z městské studny a starý stůl s dvěma židlemi.
,,Tak tady se ukrývám já.Není to moc útulné,ale žít se tu přeci jen dá.Alespoň by mě tu nikdo nehledal.A vy tu budete také v bezpečí."Utvrdil je Siegfried a pokývnul.
,,Máš tu prosím něco pro mou dceru?Vejdeme se sem vlastně všichni?"Otázal se Raphael a chtěl pro Amy trochu pohodlí.
,,Tvé dceři podaruji svou starou pohovku.Vyspím se na zemi stačí mi dvě deky."Řekl Siegfried a oprášil a vyčistil pohovku jak nejvíce to šlo a pak dal Amy tu nejteplejší deku.
,,Děkuji mnohokrát pane."Poděkovala mu Amy.
,,Nemáš zač děvče."Odvětil rytíř a usmál se.
Pak dal dvě deky Raphaelovi.Raphael si je položil vedle Amy a navrhl Siegfriedovi aby si šli popovídat do druhé místnosti.Siegfried ještě zamkl u Amy okénko,neboť nepřátelé jsou schopni se protáhnout všude.
V druhé místnosti si oba muži dlouze rozprávěli.Nejprv o tom,co všechno již spolu zažili a jak spolu válčili,než Siegfrieda konečně temnota opustila.Poté přešli k Amy a k tomu že si Siegfrieda za ta léta už asi nepamatuje,povídali si a smáli se tomu jak zase zestárli(i když Raphael díky temnotě maximálně na duši) a nakonec přešli k tématu hlavnímu:
,,Ten kdo ti poslal ten dopis bude Nightmare,jsem si tím jist."Řekl Siegfried.
,,A co Zasalamel?"Zeptal se Raphael.
,,Ten ho mohl oživit po tom co jsem ho zabil,ale bůhví kde je mu teď konec,jestli ještě vůbec žije."Odvětil Siegfried hloubavě.
,,Ale o co mu jde tentokrát,jen o Soul Edge??"Podivil se Raphael.
,,Ne,tentokrát bude chtít víc,mnohem víc…hodlá ze světa udělat peklo,vyvraždit všechno živé.Ale moc Soul Edge bude potřebovat také…stejně jako Soul Calibru."Prohlásil rytíř a z koutu místnosti přinesl věc zabalenou v hadru.
Když ji rozbalil,vykoukl z ní skvostný Soul Calibur,zářící jako ledový krystal.
,,Můj Soul Calibur bude chtít také,potřebuje spojit síly obou mečů."Řekl Siegfried.
Raphael jen s údivem hleděl na majestátný meč.Šla z něho taková dobrá síla,že Raphael úplně cítil jakoby se ve svém nitru ztrácel,až to nevydržel a řekl:
,,Schovej ho zase prosím,nesnesu jeho záři."
,,Omlouvám se,zapomněl jsem že jsi temný."Omluvil se Siegfried a meč zase zabalil.
,,Od těch dob co jsem zničil Svaté kameny jsem byl v klidu,ale když by mě zasáhlo tohle tak bych to asi rovněž nepřežil."Odvětil s trochou zděšení Raphael.
,,Mrzí mě co jsem tobě a dalším lidem tenkrát udělal jako Nightmare."Řekl Siegfried.
,,Ne,to už nevytahuj.Smířil jsem se se svou temnotou a nechci to více rozebírat."Řekl rázně Raphael a důrazně se svým pyšným přízvukem vyslovil to slovíčko ,,nechci".
Siegfried to přijal a pak pokračoval v tématu o Nightmarovi:
,,Slyšel jsem,že Nightmare chce získat spojením obou mečů ultimátní zbraň nazývanou Soul Caliedge Perfekt."
,,Soul…co?"Ztratil se v názvu zbraně Raphael.
,,Soul Caliedge Perfekt.Tahle zbraň se často vyskytovala v bájích a mýtech starých skoro jako lidstvo samo.Je to takové spojení zla a dobra…a to je velmi nebezpečná kombinace.Spousta strážců meče a mágů se ji pokoušelo stvořit,ale nikomu se nikdy nepovedlo získat meče oba.A navíc má to ještě jeden,docela složitý háček…"Ztišil hlas Siegfried a Raphael jen lehce pokývnul aby pokračoval:
,,Nejde o to zbraň jen stvořit,tahle zbraň musí vzniknout v nějakém posvátném chrámu uprostřed magického kruhu.A do toho kruhu,pro tu zbraň,může jen člověk který má stejnou duši jako ona sama.A to,že je temný i dobrý…"
Dokončil řeč Siegfried a pohlédl tázavě na Raphaela.
,,Tím jsi chtěl naznačit,že někdo jako já…?"Otázal se Raphael.
,,Ano milý příteli,věř že na světě není moc temných lidí kteří jsou hodní.Většina z nich podlehla zlu,jen ty máš v sobě něco,co tvou duši nemůže nikdy temnotě vydat.Jsi k tomu vyvolený."Odvětil Siegfried vážně.
,,To je hloupost!"Odsekl Raphael najednou a rázně vstal od stolu a otočil se k rytíři zády.
,,Proč??"Zeptal se Siegfried.
,,Nebudu se už nikdy do nějakých hrdinských činů pouštět,neopustím svou dceru už nikdy!"Protestoval Raphael.
,,Promiň,vím že Amy je pro tebe všechno,ale když to neuděláš,umřeme všichni…i ona."Řekl jemně Siegfried ale tím Raphaela zasáhl:
,,Dost!Amy nikdy nezemře jedině přes mou mrtvolu!Dobrou noc Siegfriede!"Odvětil vztekle Raphael a ráznou chůzí se odebral k Amy kde se spalo.
Siegfried ho nechal být.Chápal,že jeho láska k Amy je obrovská a že o tom musí sám popřemýšlet.
Raphael poté chůzi u Amy zmírnil,potichu k ní přistoupil a vzal si své deky které ležely vedle ní.Už spala a on tak nerušeně pozoroval její obličej,jenž jen lehce osvětlovalo světlo z louče z vedlejší místnosti.Díval se,jak nerušeně spí a bylo mu líto,že tohle všechno za chvíli skončí…ukápla mu z těch emocí slza.Bylo vidět,že i tak temné,rudé oči dokáží plakat…
Poté se otočil a setřel si mokrou stopu,kterou slza zanechala na jeho tváři.Natáhl si jednu deku na zem,lehnul si a druhou se přikryl.Poté si sundal z rukou rukavice a zbytek oblečení si ponechal..Siegfried si poté také šel lehnout a zhasl louč.Narozdíl od Raphaela usnul lehce.Sklíčený šlechtic totiž,kdysi tak nepoddajný a chladný,se nyní krčil zachumlaný na zemi,ztrácejíc se ve svých pocitech a myšlenkách…
