1.Raphael a Amy a jak to bylo dál
- Raphael a Amy a jak to bylo dál
Bylo tomu již docela dávno,co magický Soul Edge zmizel.Strach z temnoty z lidí vyprchal a na ,,báji" o zlém meči se začalo pomalu zapomínat.Lidi zachvátila lhostejnost.Už nikdo z nich by si nevzpomněl na Azurového rytíře a ani na zvláštního francouzského šlechtice s ještě podivnější dívenkou…natož aby tušili,že tento šlechtic má ve svém hradě ukrytý právě Soul Edge.
Raphael Sorel byl nyní považován za cizince,i když žil v tomto rumunském kraji již docela dlouho.Stejně se s Amy jako vždy ve vesnici,ze které už nyní bylo město,příliš neukazoval.Místní si mysleli že je to jen nějaký zbohatlík a ani jeho temným rudým očím nevěnovali pozornost tolik jako dřív.Raphael už tedy ani neměl potřebu místní lid potemňovat.Díky temnotě nestárl,takže si připadal stále mladý.Uvnitř to byl však neskutečně sklíčený člověk…všechny ty starosti se točily okolo Amy.
Amy také nestárla…na tom by nebylo nic tak špatného,ale stárla její duše.Začínala dospívat a stále byla jen dítětem.Její otec se začínal topit v tomto problému.Věčně Amy vysvětloval že Soul Edge je dobrý a že to že je pořád malá je normální,že je to dané jen výškou.Tušil,že jí nebude moci lhát stále,ale v nitru duše byl rád že má stále svojí malou Amy…nějak se nemohl smířit s tím že by ho jednou mohla opustit.
Amy mu kupodivu zatím všechny jeho řeči brala.Žila si ve svém pokojíku u věže,šermovala,chodila na zahradu anebo otce škádlila.Do města s ním chodila málokdy.Otec ji totiž držel od společnosti jak nejdál to šlo.Nebyla už ani tak mlčenlivá.Všechny strasti co se jí kdy staly začaly v jejím srdci mizet a ona se konečně začala světu zase otevírat.Raphael ji také začal sám učit.Jako šlechtic dbal na vzdělanost a přál si,aby Amy byla chytrá a alespoň nějak zabila čas.
A tak to šlo dlouho,dlouho dokola,až jednoho dne začal Raphael znovu uvažovat…
Šel hluboko do hradního sklepení.V ruce držel louč,jenž jemně osvětlovala jeho obličej.Šel pomalými,uvážlivými kroky a jeho okované boty hlasitě klapaly po kamenné podlaze.Takhle zahloubaný došel až k dřevěným dveřím,které otevřel zdobeným klíčem jenž vytáhl z kapsy.
Vstoupil.Dveře se s skřípěním otevřely a světlo z louče dolehlo až na stojan uprostřed místnosti.A na stojanu byl umístěný Soul Edge.Když zaznamenal příchod svého pána,otevřel oko.Raphael se na něj mlčky podíval a přistoupil k němu říkajíc:
,,Sloužil jsi mi dobře…tvá moc je vskutku ohromující."
Pochválil takto meč a přejel prstem po jeho ostří:
,,Ale někdy méně je více.Má dcera nemůže díky tvé moci nikdy zestárnout."
Odvětil potom a vztáhnul od Soul Edge ruku.
,,Nevím co mám s tebou udělat.Představa že bych už se svou dcerou nežil navěky šťastně se mi příčí.Ona je to jediné co mám,rozumíš?"
Otázal se meče jak člověka.Soul Edge jen přivřel oko…ve skutečnosti svého pána nenáviděl.Raphael ho potom co ho získal zavřel do této kobky a neulovil mu jedinou duši.Soul Edge hladověl a kdyby se uměl sám ovládat,Raphaela by zabil.Takhle mohl jen poslouchat co říká a dělit se s ním nedobrovolně o svou sílu.
,,Nikdy nade mnou nezvítězíš.Jsem už natolik temný že mi nemáš jak ublížit,a mé mysli se také nikdy nezmocníš."
Prohlásil jedovatě Raphael a na Soul Edgi bylo vidět jakoby se vztekal.Raphael přemýšlel,co má s temným mečem udělat.K čemu by mu byla jeho velká moc?Žádné boje už se stejně nedějí…válečná doba zdá se skončila.A Amy bude alespoň konečně stárnout.Pociťoval chuť Soul Edge zničit.Pak si ale řekl,že ještě nepřišel ten správný čas a jeho destrukci nechá na jindy…chtěl mít Amy pro sebe a tato jeho ,,sobeckost" v něm znovu vyhrála.
Otočil se proto na podpatku,vzal znovu a louč a v mžiku odešel.Zamknul,a pokračoval zpět do obyvatelné části svého hradu.Opět měl svůj přísný,aristokratický výraz,jenž maskoval všechny jeho divoké vnitřní pocity.Jakmile vyšel nahoru ze sklepení,střetl se s Amy:
,,Tati,kde jsi byl hledala jsem tě po celém domě."Prohlásila vážně dcera.
,,A copak mi chceš,zlatíčko moje."Zeptal se jí milostivě Raphael.
,,Našla jsem u hradní brány dopis a je na něm napsáno že je pro tebe."Odvětila Amy a podala překvapenému otci dopis.Raphael se zamračeným výrazem na obálku pohlédl…bylo absurdní aby mu někdo napsal dopis.
,,Tati co je tam?"Ptala se Amy zvědavě.
,,Nevím dceruško večer se na to podívám,nechceš si se mnou teď zahrát šachy?"Navrhl rychle Raphael aby záhadný dopis zamluvil.Amy s otcem ráda hrála šachy a tak s radostí souhlasila.Raphael ji poslal do sálu a sám rychle odnesl dopis do svého pokoje a uschoval ho,kdyby náhodou Amy napadlo si ho tajně přečíst.
Hrál s Amy šachy asi dvě hodiny,až se dívenka konečně unavila a šla odpočívat do svého pokoje.Raphael mezitím odešel k sobě a dopis vyndal.S napětím otevřel obálku a vytáhl z ní list.Rozevřel ho a spatřil krví napsaný text:
PAMATUJEŠ SI NA MĚ MOC DOBŘE.VÍM ŽE MÁŠ SOUL EDGE A CHCI HO ZPĚT.POKUD MI HO NEVYDÁŠ DOBROVOLNĚ,BUDU NUCEN TVOU DCERU ZABÍT.
A NEZAPOMEŇ-VÍM KDE BYDLÍŠ,TENHLE DOPIS TI DAL PŘED BRÁNU MŮJ SLUŽEBNÍK.JESTLI JE TI DCEŘIN ŽIVOT MILÝ,ODNES SOUL EDGE TAM KDE LEŽEL DOPIS.
Raphael se po přečtení listu zachvěl.Za boha si nemohl vzpomenout,kdo by tento zloduch mohl být…Zasalamel,Azurový rytíř Nightmare,Tira…potkal nepřátel spoustu.Nebo snad nějaký zapomenutý člen z jeho šlechtického rodu?Každopádně usmyslel si že Soul Edge nevydá,a místo toho se s Amy přemístí jinam.Rozhodl se proto jednat rychle.Ihned ládoval do cestovní bedny to nejdůležitější-potraviny,nějaké oblečení,peníze a samozřejmě nezapomněl dojít i pro Soul Edge…vzal si svůj nejnovější černošedý hedvábný kabát s přehnutým nákrčníkem,upravil si svůj šátek a celé to sepnul sponou ve tvaru netopýra.Tohle celé byla vždy jeho neodmyslitelná image.Bednu s věcmi poté hbitě odtáhl do svého jediného kočáru,ke kterému připásal dva černé koně a otevřel hradní bránu.Pak si vzal do ruky zbraň a nakonec běžel za Amy:
,,Propána tati!"Zvolala leknutím Amy,když Raphael rozrazil dveře od jejího pokoje.
,,Amy rychle vstaň a řádně se obleč.Tady nám hrozí nebezpečí,musíme okamžitě odejít!"Rozkázal Raphael a hodil jí její nové šaty.Poté se otočil,aby se mohla obléct.
Amy byla oblečená zachvilku a otec ji ještě vrazil do ruky její rapír,pro případ že by se musela bránit.Vzal Amy za ruku a vedl ji svižně ke kočáru.Poté ji pomohl nastoupit a sám si sedl na kozlík jako kočí.Popadl opratě a hnal koně jak nejrychleji to šlo pryč od hradu.Počasí bylo sychravé,šedivé,hřmělo a pršelo.Kočár s černými koňmi a temným Lordem,jehož obličej byl schován za vysokým nákrčníkem,rychle prosvištěl bránou směrem do lesa.Koním vlála smáčená hříva,srst se jim pěnila a hlasitě funěli.Raphaelovi bušilo srdce,vláli zpocené vlasy a leskli oči.Jeho pohled byl nyní něco mezi vztekem a strachem.Amy se ustrašeně v kočáru krčila a vnímala jak bouřku,tak i to jak kočár rychle drnčí.
Po několika minutách cesty se ale za nimi objevil jezdec na hnědém koni,zahalený pláštěm,ze kterého mu dole koukali jen nohy v brnění.Raphael si dával pozor na obou stranách a tak ho včas zmerčil.Pobídl koně ještě víc.Měl však obavy že koně v rychlosti po bahně uklouznou a kočár se roztříští.Neměl bohužel na vybranou a tak mu nezbývalo než doufat.Jezdec za ním také zrychlil.Oblohu osvětlovali mohutné blesky a větve stromů se začali lámat.Koně byli vyděšení a začínali pomalu jančit.Jezdec se ke kočáru začal nebezpečně přibližovat.Raphael byl už už připravený vytasit rapír,seskočit před něj a postavit se mu,když tu blesk zasáhl strom za kočárem,který se za něj se skřípotem zřítil.Spadl přímo před jezdcova koně,jenž se vyděsil a vzepjal.Jezdec z něho v mžiku spadl přímo do bláta.Raphael nečekal a dávno uháněl vpřed.Děkoval osudu že ho takhle zachránil.Poté už cesta proběhla bez pronásledování.
V noci kočár dojel až na kamenné cestičky města.Ve městě už Raphael zvolnil a nechal koně vydechnout.U hostince seskočil z kozlíku a vyvedl ven vyděšenou Amy:
,,Amy,už se není čeho bát,jsme pryč."Vysvětloval jí Raphael,když tu se za nimi ozvalo:
,,Ne,začal totiž nový věk."
Raphael vytasil rapír a dcera se k němu přitiskla...
