11.Příběh o Raphaelovi a nejen o něm
11.Příběh o Raphaelovi a nejen o něm
Další den Raphael hluboce přemýšlel.Už ho neohrožuje jen jeho rodina,nýbrž i cizí bojovníci.Stále měl pocit,že se děje něco,co mu uniká.Sedí tu,ukrytý za hradbami svého hradu,a všechno dění kolem jen proplouvá...
Čím dál víc toužil získat nové informace o tom,co se momentálně děje jak okolo jeho šlechtické rodiny,tak o Siegfriedovi a výsledku zničení Soul Edge.Rozhodl se tedy vydat do nejbližší vesnice a promluvit si o všem s místními lidmi.Inu,oblékl si svůj kabát a brnění,vzal si zbrň a šel to říct Amy:
,,Amy,jdu do blízké vesnice zjistit pár důležitých informací.Vrátím se brzy,tak tu čekej a pamatuj-nechoď ven a nikoho nepouštěj dovnitř."Rozkázal Raphael a podíval se na Amy trochu přísným pohledem.
Amy kývla a smutně koukala dál.Raphael víc nečekal a odešel.Amy zůstala v obrovském hradu sama.Inu procházela se a prohlížela si pozorně další místnosti.Raphael mezitím procházel hlubokými lesy,až došel do oné vesnice.Místní vesničané nebyli příliš sympatičtí lidé-tvářili se rezervovaně a udivovalo,nebo spíš znervózňovalo je Raphaelovo šlechtické vzezření.Šlechta je totiž odjakživa utlačovala.Navíc Raphael se také netvářil až tak přátelsky-chladně procházel,nevšímajíc si jejich pohledů přímo do hospody,neboť věděl,že tam se schází většinou nejvíc lidí a cizinců.
Když vstoupil do hospody,pečlivě svým temným zrakem přejel všechny štamgasty.Zaujala ho skupinka tří lidí sedících v rohu.Vypadali jako cizinci a něčím byli zvláštní.A tak k nim přistoupil a zdvořile je pozdravil.Poté pokračoval:
,,Nevíte něco o temném meči Soul Edge,rytíři Siegfriedovi a okolnostech týkajících se francouzské šlechty?"Zeptal se jich Raphael a čekal.
,,To je otázek.Inu pojďte si s námi popovídat vznešený pane."Odpověděl jeden.
Raphael si tedy přisedl,koupil každému z nich víno,neboť to odjakživa každému ,,rozvázalo jazyk",a poslouchal.Dozvěděl se,že Soul Edge nezničil úplně-jenom ho ,,zranil" a sám Siegfried ho poté rozbil úplně...jenomže jak se říká,zlo se tak snadno ze světa zprovodit nedá.Po světě různí zloději roznesli jeho temné střepy a údajně už je prý Soul Edge znovuzrozen,i když nemá třeba všechny části.Siegfried se od temnoty odprostil,i když ne nadobro-stále ho pronásleduje jeho temné prokletí.Přesto se však snaží vše odčinit a chce zničit Soul Edge i svůj otisk,oživlé brnění Nightmare.Francouzská šlechta se zase snaží Soul Edge získat a zároveň chce zabít jednoho příslušníka rodu Sorelů...tedy jeho.
Když už se pak chtěl s novými informacemi vrátit domů,jeden z vypravěčů ho zarazil:
,,Počkej ještě.Slyšels o svatém kameni?"
,,Svatý kámen?Co je to?"Zeptal se Raphael a zbystřel.
,,My jeden máme.Tahle věcička tě dokáže vyléčit od temnoty."Řekl další a vytáhl z kapsy svíticí krystal.
Raphael žasnul,a nachvíli doufal,že se třeba také vyléčí.
,,Sáhni si na něj."Navrhl třetí.
Raphael tedy ke kameni natáhl ruku.Sotva se ho však dotknul,kámen mu spálil rukavici.Raphael vzteky zařval,odhodil propálenou rukavici a kontroval si ruku.Tu měl naštěstí jen horkou.
,,Co je to za zbraň!?Vždyť mě to mohlo zabít!"Zaklel poté.
,,Já to ne...nechápu!Nikomu to zatím neublížilo??!"Zakoktal ten,co kámen svíral.
Rozzuřený Raphael mu šavlí kámen z ruky vyrazil a rozšlápl ho.Po hospodě se rozhostilo ticho.
,,Je jich po světě víc?"Zeptal se ještě Raphael,když se trochu uklidnil.
Bývalý majitel kamene pouze kývnul.To Raphaelovi stačilo a se svým zamračeným výrazem hospodu opustil.Neochvejně kráčel směrem ke svému hradu.Po celou cestu přemýšlel,co má dělat.Najednou byl úplně ztracený.S hlavou plnou starostí se nakonec dostal až k hradní bráně,kterou utahaně otevřel.Poté se šel posadit do své knihovny.Tam už si ho ale všimla Amy a přistoupila k němu,čekajíc,co jí řekne.
,,Amy,musíš mě nyní chvíli nechat o samotě.Potřebuji vymyslet plán.Naše budoucnost vypadá mizerně.Prosím..."Řekl Raphael a položil si ruce na hlavu.
Amy si jeho starostí dobře všimla a tak ho nechala být.Jen doufala,že to opravdu nebude tak vážné...i když cítila,že se otec určitě znovu vydá na nějakou nebezpečnou cestu.Mlčky tedy odešla do svého pokoje.Raphael tam takhle seděl dlouho.Občas vyhlédl z okna a zamračeným pohledem sledoval krajinu.Přemýšlel hlavně o Amy.Chtěl,aby měla všechno.Jenomže nakažená temnotou se nikdy nebude moct ukázat mezi ostatními lidmi,neboť ti se temnoty bojí a chtějí všechny nakažené zabít...může žít jen sama s ním...odříznutá od života...
Při tomto pomyšlení Raphaela zabolelo srdce.Nechce aby to tak zůstalo...musí udělat něco,co změní svět...když svět Amy nechápe,přetvoří ho...
Běh světa budou určovat oni...temní budou i všichni jejich poddaní,a díky tomu už se nebudou rozlišovat rozdíly.Ale nepůjde to snadno...bude k tomu potřebovat moc-a tu získá jen tehdy,poku ve svých rukou bude třímat Soul Edge...najde ho a cestou zničí i všechny svaté kameny,jenž by tuto moc mohli ohrozit.Řekl si Raphael a v duchu odsouhlasil tento plán.Plán plný šílenství a lásky...
Po pár dnech se večer vydal ale ještě jednou do vesnice,aby si všechny informace ověřil.Tentokrát se ale stal obětí zloděje.Narazil na něj v jedné uličce,zloděj mu ukradl váček se zlaťáky a utíkal pryč.Raphael však nečekal a začal ho pronásledovat.Proběhl za ním skoro celou vesnici,až už se zlodějův běh začal zpomalovat.Nakonec ho Raphael dopadl a zkroutil mu ruce za záda.Vzal si od něj své zlaťáky a začal mu kontrolovat i ostatní kapsy,zda neukradl ještě něco zajímavého.Po chvilce hledání našel prapodivný střep...nebylo pochyb o tom,že pochází ze Soul Edge.Inu vzal si ho a hned se zeptal zmítajícího lupiče,kde ho ukradl.
,,Nedaleko...nedaleko Ztracené katedrály!"Koktal zloděj.
,,A směr už si nepamatuješ!?"Zeptal se ho Raphael jízlivě.
,,Ne,směr už ne.Když mě pustíte,už vás víckrát neokradu!"Prosil zloděj.
Raphael ho tedy nechal jít.Se střepem v ruce měl hned bohatější myšlenky.Fascinovala ho temná síla,kterou se sebe vydával.Když ho pak z ruky odendal,zůstalo mu na ruce zvláštní fialově zářící fluidum.Zkusil tedy přejet střepem po ostří své šavle...a výsledek ho potěšil.
Ostří šavle nasálo temnou sílu a když pak s ní švihl,mihlo se ve vzduchu oranžové světlo.S pocitem,že je ještě silnější než dřív,rozhodl se,že zatemní celou vesnici.A tak s prázdným výrazem chodil od domu k domu a každého vesničana jednou lehce sekl,aby se mu do krve dostala temnota.Plaší vesničané si nedovolili mu odporovat.Poté došel na místní nádvoří a začal ke všem obyvatelům vesnice promlouvat:
,,Nyní jste všichni temní stejně jako já a má dcera.Kdokoliv,kdokoliv z vás by si dovolil mi odporovat,bude zabit mýma vlastníma rukama.Proto pamatujte-ode dneška jste mými poddanými,poddanými Raphaela Sorela."Dořekl Raphael a rozhlédl se po zděšených,nýbrž poslušných tváří vesničanů.
Pak se otočil a mlčky se vydal zpět na hrad.